Jste zde

Sexuální minulost neboli sexuální historie

Sexuální minulost neboli sexuální historie

Hlavní téma: "Bezpečný sex (lépe bezpečnější sex)".
Volné pokračování článku "Sexuální chování a vztahy".

Tento pojem by měl být součástí každé příručky o "bezpečném sexu". Zatím není, ale možná jednou bude... Proto ho zařazuji mezi informace o "bezpečném sexu" na našem webu. Za chvíli vysvětlím proč. Možná tyto argumenty jednou povedou ke změnám v učebnicích o sexu... a hlavně v pohledu na sex v mediích! :)


Sexuální minulost se týká jak lidí heterosexuálních, tak také homosexuálů. Proto se nad tímto článkem nezamýšlejte jen z pohledu své sexuální orientace, ale snažte se ho přijmout obecně.


Každý člověk má nějakou sexuální historii. Prostě ji musí mít. Sex přece není jen o tom partnerském. Začíná už tím, že poznáváme své vlastní tělo. Zjišťujeme, že je nám příjemné se dotýkat některých jeho částí, prožíváme erotické sny a u chlapců první erekce a noční poluce. Prostě naše sexualita se pomalu rozvíjí a to už od období dospívání. Tento proces pak pokračuje celý život jen ta poprvé jsou pokaždé z jeho jiné oblasti.

Asi tím nejvýraznějším okamžikem sexuálního života je zjištění, že při stimulaci pohlavních orgánů se dá navodit sexuální vzrušení. Když už to chlapec nebo dívka jednou zjistí, pak se k tomu vrací, protože je to příjemné. Příroda je mocná čarodějka a i bez poučení, odborných knih, erotických filmů nebo časopisů se jednou příjemné chvíle strávené při stimulaci pohlaví a hlazení těla posunou až do fáze velkého vzrušení, které přeroste ve vyvrcholení. Je to přirozený vývoj, o kterém není třeba pochybovat a který se týká jak mužů, tak i žen. Pokud do tohoto přirozeného procesu nikdo zvenčí nezasahuje strašením, zákazy, příkazy nebo dokonce tresty, pak si příroda sama najde cestu, jak nám dát poznat, co je to sexuální vzrušení a jak se dá vyvolat a završit orgasmem.

Tou první sexuální zkušeností je tedy masturbace

u žen a onanie u mužů. Jedná se o stejnou sexuální aktivitu, jen se jinak jmenuje u žen a jinak u mužů. Samozřejmě i technika, kterou se "autoerotika" provádí, je jiná a odpovídá potřebám stimulace mužského a ženského pohlaví. Z pohledu sexuální historie je první masturbace tím prvním výchozím bodem v naší sexuální historii.

Masturbace nebo onanie nás pak provází celý život a to i v párovém životě. Není nutné o ní pochybovat ani se za ni stydět. Je to prostě ta nejpřirozenější a nejbezpečnější sexuální aktivita, kterou mají lidé k dispozici. Nehrozí ani nákaza pohlavní chorobou ani nežádoucí otěhotnění dívky nebo ženy. Není podstatné, kdy s autoerotikou začnete, nebo kdy se vám při ní podaří prožít první orgasmus. Nejdůležitější je, aby zkušenost autoerotiky byla tou první sexuální zkušeností. Pokud by tou první byla soulož, pak se někde stala chyba. A tato chyba může být tak významná, že mnoha nedočkavým mladým lidem způsobí mnoho problémů v jejich dalším sexuálním životě. Nejdříve je nutné poznat sám sebe, vyznat se ve svých touhách, přáních, potřebách i pocitech. Teprve pak můžeme pochopit potřeby někoho jiného a také mu dokázat poskytnout to, co potřebuje.

Mnoho mladých lidí, především dívek, si myslí, že když zahájí svůj sexuální život v 15 letech nebo někdy i dříve, že tím získají svého "partnera" a že zkušenostmi se sexem v dětském věku získají nějaký "náskok" před těmi váhavějšími. Nejen že to není pravda, ale mnohdy právě příliš časné zahájení sexuálního života vede v pozdějším období k problémům s udržením partnerských vztahů, sexuálním problémům, absenci orgasmu u žen a mnohdy i k častému střídání sexuálních partnerů, tedy k promiskuitě.

Vraťme se však k sexuální historii. Její první bod bychom tedy znali. Je jím právě zahájení masturbace a prožití prvního orgasmu při autoerotice. Ta tyto okamžiky se nezapomíná.

Dalším mezníkem je chvíle, kdy se svým kamarádem nebo kamarádkou začnete prožívat první erotické okamžiky ve svém párovém životě. Kupodivu většina mladých zamilovaných lidí za ten nejerotičtější okamžik považuje první polibky na ústa. Lidé, kteří po sobě touží, většinou netouží hned po sexu. Úplně jim stačí představa, že se toho druhého mohou dotýkat, že mu mohou pohladit ruku, políbit tvář nebo se s ním líbat. Tato představa je stejně silná jak u chlapců, tak i u dívek. Není tedy pravda, že to, po čem by toužili od okamžiku, kdy k sobě projeví náklonnost, je hned sex. Tuto nesprávnou představu do dětských mozečků vtlouklo sledování pornografie, média a časopisy pro mládež nebo rady od těch "zkušených". Opět posun v těchto prioritách člověka o něco zásadního ochudí a možná do budoucna způsobí zkreslení představ o tom, po čem žena nebo muž opravdu touží.

Dalším mezníkem jsou už opravdu intimní okamžiky spojené se vzrušováním nebo vzájemným vzrušováním.  Necking a petting jsou přirozenou cestou k poznání těla partnera nebo partnerky. Nikdy není vhodné přeskakovat. Vždyť, když přeskočíte zkušenosti, které jsou pouze na úrovni vzrušení mezi partnery a nekončí vyvrcholením ani jednoho z nich, už v budoucnu se k tomuto stavu nikdy nevrátíte. Tím se však ochudíte o něco mimořádně krásného a vzrušujícího. Proto je hloupost spěchat hned k sexu, když jste se ještě dostatečně nenabažili vzájemných doteků.

Pokračováním je pak už některá z nepenetračních sexuálních technik nebo nakonec první milování. To je samozřejmě okamžik v životě každého člověka, který je určitým mezníkem jeho sexuálního života. O tom, co bude dál, hodně rozhoduje věk, ve kterém k prvnímu milování došlo. Pokud to bylo v 15-li letech, pak bych na to, že ten první partner nebo partnerka budou i tím posledním, nevsadil ani zátku od piva.

Sex by měl muž nebo žena prožít až tehdy, když je připravený nejen fyzicky (to už může být relativně brzy), ale hlavně psychicky. U některých "zastydlých" jedinců bohužel fázi psychického dozrání je někdy problém rozpoznat i v dospělém věku...

V naší sexuální historii jsme se tak od první masturbace dostali přes autoerotiku a první orgasmus při ní, až k prvním párovým zkušenostem. Ty pak postupně přerostly v první sexuální zkušenosti s neckingem a pettingem, zkušenosti s prvními nepenetračními technikami a nakonec v první milování.

Tady by vlastně mohl skončit přehled celé sexuální historie a zbytek pohádky by už byl je o tom, že spolu šťastně žili až do smrti...

Bohužel, většinou to tak nekončí...

Jaká bude další sexuální historie, už záleží na každém jedinci

Bohužel dnešní doba nepřeje dlouhodobým vztahům. Zvláště pak nepřeje manželství a dlouhodobému partnerství muže a ženy. Možná, je tomu tak proto, že dnešní konzumní společnost výrazně negativně ovlivňuje vztahy lidí a především jejich pohled na hodnoty. Pokud se za normální považuje "vyzkoušet" 5 až 10 sexuálních partnerů, aby si člověk udělal jasno v tom, co hledá, tak je někde chyba. Sex je dnes spotřební záležitost a jeho hodnota se na žebříčku hodnot ustálila na druhém místě hned za penězi a materiálními výhodami. Schválně se podívejte na propagační články o sexu v různých médiích, které přímo nabádají k tomu, že je potřeba si užít, vyzkoušet, co se dá, a až poté se usadit s tím nejlepším.... Kdyby to byla pravda a tato cesta byla tou pravou, pak by rozvodovost nedosahovala více jak 50% a většina lidí by nebyla nesezdána, ale žila by v pevném manželském svazku. Jenže tomu tak není a z toho se dá logicky usuzovat, že to, co nás média a společnost učí, asi nebude ta nejrozumnější cesta ke spokojenému partnerskému životu.

Touha po střídání partnerů pak logicky vede k tomu, že se seznam vašich sexuálních zkušeností začne rozšiřovat. Vaše sexuální historie začne být "plnohodnotná", přesně podle pokynů společnosti. Zajímavé je sledovat, jak to své testování partnerů skrze sex a ono "potřebné" získávání sexuálních zkušeností vnímají lidé, kteří se na tuto cestu poznání vrhli s neobvyklým zápalem. Kupodivu z toho nejsou nijak nadšení. Sice poznají spoustu milenců a milenek, ale většinou si tak nějak nemohou vybrat...

Výsledkem takovéto snahy o užití si, je nakonec seznam neúspěchů v sexuálním i osobním životě. Jen výjimečně se podaří nalézt lidi podobných morálních hodnot, kteří usoudí, že v střídání partnerů cesta ke šťastnému životu asi nepovede.

Zajímavé pak je sledovat, jak muži i ženy záměrně zkreslují počet svých sexuálních partnerů a partnerek. Není to vždy stejné. Záleží ta tom, koho potkají a koho hledají. Pokud hledají partnera, se kterým by už konečně začali něco v životě budovat, pak počet svých sexuálních partnerů záměrně snižují. Pokud hledají milenku nebo milence, pak proto, aby vypadali jako sexuální mistři, raději nadhodnocují.

Obecně se dá říct, že ženy si počet svých sexuálních partnerů ubírají a muži počet sexuálních partnerek nadhodnocují. Znovu však připomínám, že záleží především na tom, komu tuto informaci sdělují a co od něho očekávají.

Pokud se tedy partneři vzájemně rozhodnou popovídat si o své sexuální historii, pak u těch, kteří těch zkušeností mají více jak je "společensky přijatelná norma", těžko můžete očekávat, že by vám odpověděli pravdivě. Navíc ženy ze skromnosti většinou uvádějí menší počet, než je skutečnost.

Možná to ani nejde považovat za vědomé lhaní. Ženy se prostě obávají toho, že kdyby muže zklamaly, mohl by mít pocit, že se od svých dřívějších partnerů nic nenaučily. Naopak muži mají pocit, že se musí předvést, jací jsou zkušení milenci, aby ženu k sexu ukecali a proto často přehánějí.

Často se ve statistikách uvádí, že průměrný muž má za život dvakrát víc milenek, jak průměrná žena milenců. Asi nerozumím statistikám, ale jako jediné rozumné vysvětlení tohoto rozdílu se mi nabízí varianta, že ten rozdíl v počtu partnerů muži dohánějí mezi sebou.

Vraťme se však k tomu hlavnímu, o čem sexuální historie lidí svědčí. Čím více muž nebo žena sexuálních partnerů pozná, tím větší mají šanci na to, že mohou potkat někoho, kdo byl nebo je nakažený sexuálně přenosnou nemocí - pohlavní chorobou.

Velké množství partnerů se považuje za velké riziko a tito lidé jsou ze sexuologického hlediska považováni za rizikovou skupinu. Pokud si tedy partneři pohovoří o své sexuální minulosti, hodně to napoví i o jejich možnému vztahu k promiskuitě, ale také o tom, jak rizikoví lidé to, z pohledu možné nákazy pohlavní chorobou, jsou.

Tantrický pohled na význam počtu partnerů

Z tantrického pohledu na sex vůbec nezáleží na počtu sexuálních partnerů se kterými sex máte. Rozhodující je jedině to, jaký v páru k sobě máte vztah a jak ho vzájemně dokážete prohlubovat. Tantrickým mistrem se nestane ten, kdo vystřídá nejvíce partnerek nebo partnerů. Tantrickým mistrem se stává člověk, který dokáže do hloubky milovat na duchovní úrovni a je připraven poznat sexuální i lidské potřeby a naučit se je uspokojit na duchovní a fyzické úrovni. Ani tantrický mistr (mistryně) neuspěje v sexu se ženou, kterou by poznal(a) jen zběžně a hned ji chtěl(a) dovést do extáze. Jenže tento člověk by se ani o nic podobného nepokoušel. On totiž ví, že k poznání potřeb toho druhého je potřeba čas a mnoho společných zkušeností. Ty se dají získat jedině tak, že je lidí získávají krůček po krůčku a to spolu!!! Střídání partnerů by znamenalo pouze jedno jediné - pokaždé začínat znovu od začátku. Platí to jak pro muže, tak i pro ženy. Proto se tak opravdoví tantričtí mistři ani tantrické mistryně nechovají. Oni totiž ví, že jediná cesta, jak se dostat do hloubky sexuálních pocitů a prožitků, vede přes vzájemné porozumění, potlačení vlastního EGA a podřízení svých sexuálních potřeb potřebám partnera nebo partnerky.

Čánek pokračuje jako "Sexuální minulost - mluvit o ní nebo raději ne?".

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)

Štítky: