Jste zde

Kdy jít na testy vyloučení možné nákazy pohlavní chorobou?

Kdy jít na testy vyloučení možné nákazy pohlavní chorobou?

Hlavní téma: "Bezpečný sex (lépe bezpečnější sex)".
Volné pokračování článku "Sexuálně přenosné nemoci - pohlavní choroby".

Pohlavní infekce, včetně té nejnebezpečnější, kterou je dnes představuje AIDS, jsou obvykle přenášeny při sexuálním styku mezi dvěma partnery. Nejčastěji k nákaze dochází při náhodném styku s neznámým člověkem nebo při promiskuitním chování více partnerů. Méně časté je dnes, když se nákaza přenese při přímém kontaktu s infikovanou krví. U matek nakažených pohlavní chorobou nebo virem HIV se nákaza může přenést od matky na plod. Jistým rizikem je také transfuze krve. V dnešní době je však každý dárce tak náročně kontrolovaný na vše možné, včetně pohlavních chorob, že takováto forma nákazy už nehrozí. Riziko by však mohla přinést nutnost přijmout krev formou transfuze v zemích, kde takovéto testy dárců nejsou povinné. Mnohem větší riziko však představuje nákaza infikovanou jehlou používanou hromadně skupinou narkomanů nebo poranění infikovanou jehlou odloženou narkomanem.

Nákazu můžete celkem snadno získat mnohem příjemnější formou, než je sednout si na infikovanou jehlu zapíchnutou v sedačce v tramvaji. Když si uvědomíme, že v dnešní době je otázce sexu věnována zcela jiná pozornost, než před několika desetiletími, je jasné, proč většina mladých lidí má tolik sexuálních zkušeností před uzavřením manželství, nebo dnes spíše před ustálením partnerského vztahu. Když k tomu přidáme nevěru, se kterou se dnes řada lidí skoro počítá, musíme dojít k závěru, že riziko nákazy sexuálně přenosnou chorobou není zdaleka tak nevýznamné, jak si mnoho lidí myslí.

Nemálo lidí žije sexuálně nevázaným životem. Pocit "zodpovědnosti" je často dostihne až tehdy, když si uvědomí, že tentokrát to možná opravdu přehnali a že si fakt už nemohou být jisti, zda nějakou nákazu nezískali jako bonus k sexuálnímu zážitku. Tehdy často dochází k situacím, kdy tito lidé propadnou panice, hroutí se, propadají depresím a hledají jakoukoli naději, že oni se nakazit zcela jistě nemohli. Doporučuji vám přečíst si článek, který přesně vystihuje nezodpovědnost, tentokrát organizátorů akcí se sexuální tematikou, kteří z hlouposti nebo pod vidinou peněz často zlehčují rizika promiskuitního chování.

Musím uvést, že zvláště u placeného sexu se riziko možné nákazy několikanásobně zvyšuje. Především v případech, kdy se k placenému sexu, jako ke zdroji příjmů, propůjčí narkomani, lidé závislí na lehkých nebo tvrdých drogách. V jejich případě jde o zajištění prostředků na dávku drogy a tehdy je opravdu nezajímá, zda se nakazí nebo zda vědomě či nevědomě nakazí někoho jiného.

U pohlavních chorob neplatí, že když už jste nakaženi jednou chorobou, nemůžete se už nakazit dalšími... Při nešťastně zvoleném sexuálním partnerovi, většinou při náhodném nebo placeném sexu, tak můžete naráz okusit slasti více infekcí najednou...

Lidé, kteří mají z nákazy pohlavní chorobou opravdový strach jsou ochotni udělat cokoli, aby se přesvědčili, že jsou "čistí". Jenže mám špatnou zprávu. Pokud chcete mít opravdovou jistotu, že náhodný sex nebo sex promiskuitní dopadl dobře, tedy bez zdravotních následků, musíte se obrnit trpělivostí a projít "očistcem", který bude trvat okolo tří měsíců. Teprve tehdy dostanete od lékařů "vysvědčení", které ovšem má jen dvě hodnocení - za 1 nebo za 5. Nejdříve však musíte najít odvahu a zajít na odborné vyšetření, které nákazu sexuálně přenosnou nemocí vyvrátí nebo potvrdí.

Základem prevence před takovýmto rozhodnutím je sexuální abstinence, masturbace (já a já) nebo partnerská věrnost. Partnerská věrnost samozřejmě musí být oboustranná...

Takže kdy je potřeba na vyšetření možnou nákazu pohlavní infekcí zajít?

  • V případě, že vaše sexuální chování je rizikové.
  • V případě, že zjistíte, že se rizikově chová váš partner nebo partnerka.
  • Před zahájením sexuálního života s novým partnerem nebo partnerkou. V takovém případě je férové, když vyšetření podstoupí partneři společně. I v takovém případě je potřeba v novém vztahu začít se zahájením sexuálního života až po vystavení závěrečného zhodnocení testů. Pokud oba partneři před testem sexuálně abstinovali ony 3 měsíce, pak se o tuto dobu dá fáze sledování zkrátit. Základem však musí být verdikt venerologické laboratoře.
  • Pokud chcete mít jistotu stavu svého zdraví, například po rizikovém pohlavním styku, pak je vhodné absolvovat provedení HIV testu za 2, lépe za 3 měsíce po onom rizikovém chování. V této době musíte ovšem na jakékoli sexuální aktivity zapomenout. Průkazná nákaza nebo naopak vyloučení nákazy se totiž počítá 3 měsíce od posledního rizikového pohlavního styku.
  • Existuje-li vážné podezření na nákazu pohlavní infekci, které vychází z viditelných projevů na těle nebo ze změn zdravotním stavu. Především jsou to projevy odpovídající známým sexuálním infekcím, vředovitým útvarům nebo sporné či hraniční výsledky laboratorních testů či rozborů krve zjištěné při jiných vyšetřeních.

Asi nikoho nepotěším, že to, že se necháte testy na možnou nákazu pohlavní chorobu vyšetřit, ještě neznamená, že hned druhý den po odběrech můžete začít "hřešit" a že máte vyhráno. Lékaři vám po odběru krve zcela jistě doporučí sexuální abstinenci do doby, než se možná nákaza potvrdí nebo vyvrátí. To znamená u viru HIV prakticky abstinovat po tři měsíce, což je doba za kterou se může nemoc kdykoli projevit a přejít do fáze kdy se začnou projevovat její příznaky. Proto ty tři měsíce je lépe vydržet a neriskovat, že případně nakazíte jiného člověka. Tyto a další otázky okolo pohlavních chorob řeší článek "Sexuálně přenosné nemoci - pohlavní choroby" a další.

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje:

(L)

Štítky: