Hlavní téma: "Nevěra".
"Největší předností milenky je, že se s ní dá hovořit o nedostatcích manželky.
Zkuste hovořit s manželkou o nedostatcích milenky ..."
Odhaduje se, že až 3/5 ženatých mužů prožilo někdy v průběhu vztahu nějakou formu mimomanželské sexuální aktivity, která by moha být považována za nevěru. Přitom se nemuselo jednat vždy přímo o soulož. Podobný a možná ještě větší poměr "nevěrných" a "věrných" mužů se dá očekávat. Statisticky jsou totiž muži více promiskuitní, jak ženy.
Zásadněji se však rozchází pohled mužů a žen na význam nemanželské sexuality souběžně s manželským nebo partnerským vztahem. Často se hovoří o tom, že některé formy flirtování či mimomanželské erotiky jsou "nevinné", případně že neohrožují partnerský nebo manželský vztah. Pravdou však je, že nebezpečí následků jakýchkoli forem nevěry je naprosto srovnatelné s jejich "výhodami". Nikdy se nedá dopředu odhadnout, v co se ta "nevinná forma erotiky" nakonec vyvine.
Pohled na nevěru se liší nejen hodnocením nevěry ze strany muže a ženy, ale také z pohledu nevěrníka a podváděného. I v tomto případě se mohou pohledy žen a mužů na nevěru rozcházet.
Lidé se chovají jako voda – hledají vždy tu nejsnazší cestu. Pokud se nabídne snadná a relativně "bezpečná" příležitost k nevěře, mnozí ji prostě využijí.
(Moudro....)
Mladí lidé jsou dnes vychováváni podle výrazně jiných zásad, než byli jejich babičky a dědové. Asi si řeknete, že to je snad naprosto v pořádku! Je a není. Nemá smysl tvrdit, že za "starých časů" se lidé jen milovali a navzájem se ctili. Kdyby tomu tak bylo, nebylo by dvou světových válek. U vztahů mezi partnery se však v dnešní době až tak moc nezdůrazňuje, že vychovává především příklad. A ten pozitivní příklad možná mnohde chybí nebo byl nahrazen příkladem, který se za pozitivní vydává. Zmizela také trpělivost a jistá forma uvážlivosti. Určitě se nedá paušalizovat a zobecňovat. Nato jsou vztahy mezi lidmi příliš složité.
Rozvod je mezi partnery poměrně často používané řešení partnerských problémů a konfliktů. To nás může nutit zamyslet se nad tím, jak podobné problémy a konflikty, jaké řešili rodiče, budou jednou možná řešit jejich děti. Vztahové problémy, jako je nevěra, milenci a milenky, jsou v rodinách rodiči mnohdy řešeny tak, že se děti stávají rukojmím jednoho nebo obou rodičů. Pohled dětí na tyto vztahové otázky se logicky musí vyvíjet podle názoru rodičů! Pokud je přímo negativně neovlivní, pak jim určitě naruší jejich křehkou psychiku a rozumný pohled na život v budoucím partnerském vztahu. Mnohdy si pak odnesou z problémů rodičů jednoduché řešení - když to nepůjde, tak se rozvedu.
Jednou mne vysloveně zarazil názor jednoho v ČR celkem uznávaného "tantrika", který mi sdělil poté, co se rozešel se ženou se kterou nežil v manželství, ale měl krásnou holčičku, že jeho úkol byl pomoci jí (té holčičce) najít cestu na svět. Nyní si prý musí svou cestu životem dál hledat sama s matkou. A nastěhoval se k jiné ženě, které také pomohl k dítěti....
Je to jen jedna epizoda za života. Takových příběhů mohl každý z nás jmenovat desítky. Společné však pro všechny tyto příběhy je to, že děti vidí, jak problémy řešili jejich rodiče a možná, když jednou budou vystaveni podobným zkouškám, zvolí také to jednoduché řešení - rozchod nebo rozvod.
Rozhodně neříkám, že žít ve vztahu, kdy jeden trpí fyzicky i duchovně a s ním i děti, je rozumné. Vždy je nutné ale položit si otázku, proč a kdy se tak začalo dít, kde byly kořeny problémů a proč se vůbec vytvořil vztah s takovým člověkem? To však jen připomínám a není to předmětem tohoto článku.
Vztahové problémy však často stojí i za nevěrou. Zamyšlení se nad tím, jaké problémy mezi partnery jsou, nám může pochopit i důvody nevěry.
I kratší, natož pak dlouhodobý vztah mezi lidmi může vést ke stereotypu, vztahové únavě nebo zvyku. To pak v jednou nebo i obou partnerech může způsobit změnu vnímání vztahu a ten se začne jevit jako vyčerpaný, únavný, nudný, zatěžující. Někdy může začít hlodat i myšlenka, že manželství se natolik "vyčerpalo", že nemá smysl ho dále udržovat. V takovém rozpoložení stačí málo a jako dobrý nápad se začne jevit představa nevěry. Z tohoto pohledu uvažování bude nevěra tím vzrušením, které je potřeba. Faktem je, že u většiny mimomanželských vztahů je zpočátku opravdu vše nové, radostné, vzrušující. Nebezpečí rutiny nebo nudy zpočátku opravdu nehrozí. Alespoň zpočátku ne.
Někteří lidé si namlouvají, že jim nevěra pomůže k tomu, aby mohli dále fungovat v manželství. Že přinese nové nápady a oživení již unaveného vztahu, ze které není úniku bez dalších následků. Je to pravda nebo je to jen další způsob, jak si nevěru ospravedlnit sám před sebou?
Někteří si mohou nevěrou vylepšovat své sebevědomí protože "na to mají" a jsou tak trochu "nezávislí" a hlavně stále dostatečně "atraktivní". Samozřejmě "načerno", nelegálně, neveřejně, utajovaně. Tedy do doby, než se nevěra prozradí.
Muži obecně nepřikládají nevěře tak velký význam jak ženy. Muži v nevěře hledají většinou uvolnění, sex, porozumění, ocenění i pofoukání bolístek. Ženy mnohdy hledají vztah, cit, lásku. Ženy pro nevěru potřebují více citových a psychických podnětů jek muži. Mnoha mužům stačí příležitost trochu si užít i jinde... Proto nevěře někteří z nich nepřikládají takový význam. Hlavně v případech, kdy se ji podaří úspěšně utajit.
Mnoho mužů má občas touhu si povyrazit, někdy chodí na pánské jízdy s odvážnější zábavou. Přitom si ale neumí představit, že by stejnou volnost mohla mít i jejich žena. Dokonce by to považovali za nesprávné, kdyby jejich žena šla s kamarádkami například na pánský striptýz nebo na ještě odvážnější akci. Muži mají mnohdy pocit, že na svou zábavu a případně i vzrušení mají nárok. Jsou přece muži! A ženy jsou podle nich v roli, kdy se mají starat o rodinu, vařit uklízet atd... a pečovat o manžela.
Proto se stává, že muži často nevěru ženy svých přátel morálně odsuzují a u své manželky si ji ani nedovedou představit. Pokud však sami mají milenku, pak jim však nevadí ani to, že je případně vdaná.
Většina žen, které se dopustí nevěry, je nějak nespokojena se současným vztahem. V milenci hledá to, co nenalézá u manžela nebo partnera. Je však otázkou, co se pod pojmem "nespokojenost" každý představí. To, co jedna žena může u svého muže považovat za naprosto nemožnou vlastnost může jiné imponovat. Představme si důvod, kdy ten "její trouba" jenom chodí do práce a domů, uklízí, stará se o děti a domácnost a dokonce za to chce ještě občas sex. Srovnejme pohled ženy, která je doma bita jak žito alkoholikem a sotva ze svého platu uživí děti a manžela od výplaty k výplatě. Přitom obě ženy mohou v nevěře hledat změnu oproti tomu, co každodenně zažívají. Určitě přitom obě doufají, že jejich nová známost bude lepší a že zlepší jejich neradostný život. V novém vztahu přitom obě mohou hledat něhu nebo romantiku, na kterou už ve vztahu zapomněly nebo ji v něm už nevidí.
Proto je nutné k "důvodům nevěry" zaujímat střízlivý odstup.
Řada žen které sice milují své muže a řada mužů, kteří milují své ženy, někdy za život prožijí milostný vztah nebo jen sex s milencem nebo milenkou. Přesto tyto ženy ani muži nechtějí nic měnit. Rodina je pro ně základní hodnotou a vůbec nečekají, že by jejich nevěrná epizoda měla být důvodem ke změně. Ani v tomto případě se však nemohou stoprocentně spolehnout nato, že jejich "úlet", ať plánovaný nebo neplánovaný, nemůže způsobit rodinnou tragedii a rozvrátit jejich rodinný vztah..
"Přesto, že jsem ze služební cesty poslal manželce telegram, že se vrátím již ve čtvrtek, našel jsem ji v posteli s milencem. Není to od ní neomalenost?"
"Nehledejte hned vinu na manželce, třeba mají bordel na poště."
Článek se ještě bude dále dopracovávat.
(AK)(Z)(L)