Hlavní téma: "Těhotenství a mateřství".
Tento článek je druhý z trilogie
V předcházejícím článku jsme se zamýšleli nad některými riziky, která těhotenství a porod ve vyšším věku pro ženu znamenají. Mateřství ale není jen o rizicích. Je potřeba si uvědomit, že mateřství je i vysoký životní cíl a poslání většiny žen. Je to poslání, které za ženu nikdo jiný nemůže naplnit. Pro každou ženu je mateřství také velmi silnou emoční záležitostí. Stát se matkou a mít své dítě - to je obrovská radost, hrdost, závazek i odpovědnost. Život dostal nový rozměr. Také v partnerském životě je narození dítěte významný životní milník. Ze dvou partnerů se stala rodina. Jejich dítě je nositelem jejich společných genů pro příští generace. To je velmi silný motiv, hned vedle toho základního a tím je samozřejmě to, že jejich dítě vnáší do života partnerů jeho další smysl.
Mladá žena je sice nezkušená, pro někoho vyplašená, dítětem silně omezená ve svých dalších možnostech. Lépe však zvládá úmornou práci s dítětem, noční vstávání a většinou není tak úzkostlivá, jako zkušená žena. Mladé maminky nemají tolik zkušeností s negativními příklady a proto se tak moc nebojí o dítě a svou výchovu vedou mnohem "sportovněji"... Také nemají obavy o další otěhotnění, protože tímto směrem nikdy nemusely uvažovat. Výchovu vedou v poklidnějším stylu neboť většinou nemusí řešit existenční či pracovní povinnosti, které za ně přiměřeně řeší mateřská dovolená. není to sice příspěvek, který by vyřešil všechny náklady, ale žena, která má na sebe vedenou firmu se zaměstnanci se svých pracovních povinností mateřstvím nijak nezbaví. Vedle dítěte musí řešit řadu pracovních povinností, které by ji i bez dítěte plně zaměstnaly. Likvidace firmy by zároveň mohla znamenat likvidaci její rodiny a zdroje příjmů... I proto mladá maminka bez pracovních závazků, na mateřské dovolené, bude mnohem klidněji a bude s větší pohodou vychovávat své dítě, jak žena se závazky v jiných oblastech.
Řada lidí se domnívá, že vyšší věk mateřství a založení rodiny dává lepší předpoklady po kvalitnější výchovu dítěte po všech stránkách. Často se tím ale myslí především to, že ve vyšším věku jsou manželé schopni své dítě lépe materiálně zajistit. Ženy i muži ve středním věku jsou emočně zralejší a mají i životní zkušenosti a s mnoha problémy se dokáží lépe poradit. To je zcela jistě pravda. Co se předpokladů týká, pak žena kolem čtyřicítky jistě výchovu dítěte i péči o něj bude zvládat s větším přehledem jak žena, která sotva dospěla. Jestli to ale bude probíhat ve větším klidu, s vyšší mírou spokojenosti a radosti, je otázka na kterou se nedá s určitostí odpovědět. Matka v tomto věku má pracovní a životní zkušenosti, má vedle sebe vyzrálého partnera. Na druhou stranu má ale dítě, kterému je to ale úplně jedno. To potřebuje to, co potřebuje a tvrdě si to od svého okolí vyžaduje.
Předpoklady jsou jen předpoklady. Hodně záleží na tom, v jaké skutečné životní situaci se žena nachází a z jakého důvodu se matkou chtěla stát. Mateřský pud je základním instinktem každé ženy. Bohužel není to něco, co by se nedalo překonat například prací, zájmy, cestováním, postavením ve společnosti nebo společenství a samozřejmě pocitem moci a ovládání jiných lidí. Také touha po majetku může být silnější, jak touha po dítěti... Přiznejme si však, že mnohdy je pro ženu největším problémem najít takového partnera, se kterým by jejich dítě chtěla vychovávat.
Pro ženu je mateřství zcela jistě určitým společenským omezením. Jako žena - matka se nemůže se stejnou intenzitou věnovat dosavadní kariéře a zároveň naplno dítěti. Jedno nebo druhé musí omezit. Mnoho žen omezí kariéru, práci, podnikání, cestování, společenský život a naplno se věnují dítěti. Jiné to udělají tak, že po šestinedělí a několika týdnech mateřské dovolené najmou služku k dětem (myslím, že se tomu říká operka, neboli au-pair).
Většina žen však začne tou nejpřirozenější a stále ještě nejčastější variantou: věnují se dítěti.
I v dnešní době se většina žen staví ke svému ženství jako k závazku, který je potřeba naplnit. Nejedná se však o kolektivní, davové rozhodnutí, ale výhradně o individuální rozhodnutí každé ženy. Když se žena rozhodne pro variantu, kdy se naplno věnuje svému dítěti a rodině, ví, že její pracovní uplatnění ve společnosti se možná omezí, ale také ví, že její dítě ji naplno potřebuje a že matku žádná "operka" nenahradí. Využije mateřskou dovolenou a s omezením své kariéry prostě počítá.
Řada žen se však matkou až v pozdním věku stává i proto, že "jednou se to stát musí". Po mateřství sice netouží, ale ví, že žena - matka je společensky uznávaná, zatímco žena bez dítěte je brána jako "neplnohodnotná" žena. Takto si mnohé své těhotenství musí zdůvodnit, aby se k dítěti vůbec odhodlaly. Není to pravidlem, ale výrazné snížení porodnosti a počtu narozených dětí na jednu ženu o něčem svědčí. Přibývá žen s jedním dítětem a na ženy s více jak dvěma dětmi je často nahlíženo tak, že buďto neví, co je to antikoncepce nebo si s těhotenstvím neumí poradit...
Problémem paradoxně pro ženu může být její pracovní, profesní, umělecký nebo vědecký úspěch. Logické by bylo předpokládat, že ve středním věku si už žena dostatečně užila kariérního i společenského života a že omezení, která mateřství přináší bude přijímat jinak než jako oběť dítěti. Ženy, které tak pracně budovaly svou kariéru a mnohdy pro ni obětovaly mnohem více než stejně snaživí muži, však se mnou asi nebudou souhlasit. Když člověk něčeho dosáhne, nechce se mu tento stav měnit a nějak se ve svých ambicích omezovat. Domnívám se, že mnoho žen, které v kariéře dosáhly uznání a po profesní stránce jsou na vzestupu, se s představu, že by kvůli dítěti měly něco ukončit nebo omezit, v dnešní době neholá smířit nebo se smiřuje jen velmi bolestně. Moc, postavení a majetek jsou silným motivem nejen pro muže, ale v dnešní emancipované společnosti i pro ženy.
Nejen muži, ale i ženy nezvládají pocity omezení, odsunutí na vedlejší kolej nebo pocity, že už nemají vliv nebo by o něj mohly přijít. Žena v této situaci se často rozhodne pro svou další kariéru, než pro mateřství. Některé pak volí dítě, ale nehodlají mu být plnohodnotnou matkou. Přesně to jsou pak ženy, které po šestinedělí a několika týdnech mateřské dovolené najmou služku k dětem, která za ně přebere mateřské povinnosti a stane se jejich náhradní matkou. Jak takovýto vztah matka - dítě funguje by nejlépe mohly osvětlit dívky a ženy, které se na pozice au-pair nechávají najímat...
Mnoho žen má ve vyšším věku problémy s otěhotněním, ale také i s průběhem těhotenství. Často dominuje pocit, že na dítě je už příliš stará. Také negativně působí vědomí, že pokud by dítě žena ve vyšším věku nedonosila, mohlo by to znamenat, že další otěhotnění by už vůbec nemuselo přicházet do úvahy. I proto tyto ženy většinou už v průběhu těhotenství bývají přecitlivělé, propadají obavám, strachům a depresím. Když vše s těhotenstvím dobře dopadne, žena je na dítě mnohdy až úzkostná a velmi těžce prožívá jakékoli komplikace, které dítě má. "Vymodlené dítě" je navíc často až chorobně sledované a opečovávané, což se může negativně projevit na jeho další výchově.
Je potřeba vzít do úvahy, že život je velmi složitý a že mateřství není jen otázka určité, předem plánované fáze života ženy. Ženy se za svůj život potýkají i s partnerskými problémy, rozchody a rozvody. Těhotenství mohou prožít ve velmi mladém věku a pak později ve věku okolo čtyřicítky. Některé ženy mají více dětí nebo mají mezi jednotlivými dětmi dlouhou pauzu. Pokud by například žena první dítě měla ve 20 letech a druhé ve 40 letech, pak jejich věkový rozdíl činí 20 let. První dítě je pak ve stejném věku, jako když sama poprvé rodila.
Vyšší věk rodičky přináší normální problémy stárnutí a tak je logické, že žena ve dvaceti letech vypadá jinak, než žena ve čtyřiceti. Do úvahy je potřeba brát i nemoci, únavu, možnou cukrovku, vysoký tlak, nadváhu i změny psychiky. Nelze podceňovat zvýšenou únavu, strach až úzkostnost při péči o dítě. Věkový rozdíl mezi matkou a dítětem tak za dvacet let může být zřetelným problémem.
Do úvahy je potřeba vzít i fakt, že ve věku, kdy žena sama prochází fyzickými a psychickými změnami, které souvisí s klimakteriem, musí navíc zvládnout období poznamenané pubertálními změnami svého dítěte. Ne každá žena to dokáže přijímat, prožívat a řešit s klidem a nadhledem.
Pozitivním dopadem dítěte na starší rodiče je energie, kterou dítě na rodiče prostě musí přenést. Řada starších matek i otců pak má pocit, že se svými malými dětmi omládli a že tak moc neřeší problémy svých vrstevníků. To je samozřejmě pravda, neboť dítě jim jejich větší věkový odstup nedovolí v klidu prožívat...
Faktem ovšem také je, že těhotenství a péči o dítě si řada žen, především těch které mají více dětí, umí pozitivně a naplno prožít právě díky svým dřívějším zkušenostem a pomoci starších sourozenců miminka.
Věkový rozdíl mezi matkou a dítětem a otcem - dítětem samozřejmě bude s časem plynout stejně. Co je však nutné brát do úvahy je relativní čas. Matka ve 20-ti letech bude mít ve 40 letech 20-ti leté dítě. Mít v padesáti pěti puberťáka a v pětašedesáti ho ještě podporovat na studiích, nemusí být žádná výhra.
Za zvážení stojí také úvaha, že ve vašich 40 letech, mohou být vaše děti už dospělé a vy stále ještě můžete mít život před sebou. Maminka v 45-ti letech může později trpět představou, jak své dítě bude zvládat, až bude chodit do školy a zda se jednou vůbec dožije vnoučat...
Pokud bychom rodičovství hodnotili uhlem pohledu "vždyť to musím živit", pak nejsou děti v žádném věku "výhra". V každém věku si člověk najde rozumový argument, proč děti nemít. naštěstí takto většina rodičů nikdy neuvažuje. přesto je ale potřeba vzít do úvahy i problém, že zodpovědnost za výchovu dítěte a jeho materiální podporu na rodičích zůstává do vyššího věku. V této době mnozí starší lidé mají problémy s uplatněním na trhu práce a přestože si otázku výživy dítěte nikdy nepřipouštěli, může začít být problémová. Nemusí to být problém, ale je dobré i tomto dopředu uvažovat.
Problematická může být i pomoc dítěti v školním věku a pozdějším věku. Problém většinou nenastává ani tak v předškolním věku. Problémy se objevují především v období školního věku, kdy rodiče většinou svému dítěti doma pomáhají s úkoly a výukou. Bohužel rozdíl věku rodičů je v neprospěch potřebných znalostí a tak většina rodičů "tápe" a svému dítěti se školní látkou brzy přestává stačit.
I v dnešní společnosti také platí známosti a styky. Ne každý rodič je schopen odhadnout vývoj v uplatnění dítěte na trhu práce. Také příklad práce rodičů je často rozhodující pro zaměření dítěte. Také pomoc s výběrem zaměstnání s případně dalším uplatněním je obtížnější. Čerstvému absolventovi školy mnohem líp pomůžou rodiče padesátníci, než rodiče důchodci. Oni i jejich známí jsou teoreticky na vrcholu kariéry, mají styky, zkušenosti, mnohdy společenské postavení a vědí, kde by se pro mladého absolventa našlo odpovídající místo.
Nezanedbatelný je názorový posun výrazně mladší generace dětí oproti názorům jejich starších rodičů. To, co rodiče považují za důležité, jejich děti za tak zásadní většinou nepovažují. Názorový posun se projevuje už u lidí výrazně menších věkových rozdílů. Proto je nutné očekávat i větší názorový nesoulad a konflikty,které takovýto nesoulad většinou provázejí.
Na závěr si dovolím zmínit jednu velmi důležitou, ale tak trochu do pozadí potlačovanou oblast soužití lidí. Tou je situace, kdy se děti mají postarat o své rodiče v období jejich stáří. Doba dožití lidí se prodlužuje, což ovšem neznamená, že se tato doba kryje s obdobím, plnohodnotného života. Lidí odcházejí do důchodu ve stále vyšším věku a problém se starými rodiči se mnohdy stává jen velmi těžce řešitelný. V okamžiku jejich nemoci nebo úmrtí jednoho z rodičů se situace může dramaticky změnit, Na to samozřejmě lidé při zakládání rodiny nemyslí. Problém však na sebe upozorní sám a většinou bez varování, Matematika je neúprosná a tak v okamžiku, když bude rodičům 75 let, jejich dětem bude 35 let a tedy budou v období plně plodného života. V této době se péče o nemohoucího rodiče, práce, rodina, malé děti a potřeba plnohodnotného života budou dohromady jen velmi těžko slučitelné.
Ne náhodou jsou dnes domovy s pečovatelskou službou, léčebny dlouhodobě nemocných a hospice přeplněné. Tradiční péče dítěte o přestárlé nebo nemocné rodiče se pak stává břemenem. někteří takovou zátěž ani neunesou a za této situace pak snadno dochází k narušení jejich rodinný života, hádkám, konfliktům.
Nechci to rozebírat. Je to tak složitá a jen těžko řešitelná situace velmi těžkého období života pro všechny zúčastněné, že ji každý musí řešit podle svého svědomí, možností a rozhodnutí.
Jen si ještě dovolím srovnání stejné situace u rodičů, kteří založili rodinu ve věku 20 let. Když jim bude 75 roků, jejich dětem bude 50 let. Jejich děti už budou teoreticky samostatné a oni se budou rozhodovat a situaci řešit za sebe bez zásadního ovlivnění rodiny s malými dětmi. Tento rozdíl je poměrně zásadní.
Tento článek je druhý z trilogie
(AK)(Z)(L)