Hlavní téma: "Sexuální poruchy".
Volné pokračování článků "Poruchy sexuální touhy - libida", "Poruchy vzrušení", "Poruchy orgasmu".
"Madonin komplex" je v podstatě posttraumatický stav, který postihuje většinou muže, kteří byli přítomni porodu svého dítěte. "Madonin komplex" se dá hodnotit i jako poporodní trauma. V tomto rozpoložení nebo psychickém stavu se muž se svou partnerkou po porodu nedokáže milovat. Muž byl přítomen porodu a zážitek, který mu tato zkušenost dala byl pro něj velmi silný. Na jedné straně se ženou prožíval její porodní bolesti, na druhé straně prožíval pocity očekávání, a nakonec nesmírné radosti z narození dítěte. Byla to směs negativních a pozitivních pocitů v té nejvyšší možné hladině emocí. Pokud porod muž "přežil" a lékaři se nemuseli věnovat i jeho bezvědomí případně nevolnostem, pak snad v každém muži zůstane tento zážitek dlouho uložen v podvědomí. Většina mužů se po kratším čase vzpamatuje a jde oslavovat. Jsou však i muži, kteří zážitek porodu nedokážou překonat a ni pozitivními emocemi, ani oslavami a něco se v nich změní.
Událost vyvolá v životě některých mužů změnu, která jim přináší problémy do budoucího vztahu muže - otce a jeho ženy - matky. Muž po prožitém porodu svého dítěte ve své ženě nadále vidí především matku a nedokáže ji už znovu vnímat jako manželku - milenku. U některých mužů, kteří asistovali u porodu se pak stane, že přestanou pociťovat vůči své ženě - matce, sexuální touhu. Muži s "Madoniným komplexem" o svou partnerku pečují, hýčkají ji zahrnují pozorností, ale pouze jako matku dítěte. Sex a tělesnou lásku nechtějí nebo mají pocit, že ji vůbec nepotřebují. Je zajímavé, že ztráta touhy vyvolaná "Madoniným komplexem" se týká výhradně manželky - matky. Pokud takto postižený muž pociťuje sexuální potřebu, pak ji později raději uspokojuje s jinými ženami. Mimomanželský sex se však většinou odehrává pouze za účelem sexuálního uvolnění, bez lásky a touhy. Lásku, pozornost, něžnosti však tito muži plně nadále věnují jen své partnerce, jsou pozorným manželem a vzorným otcem. Jen od ženy neočekávají žádné zpětné něžnosti a intimní doteky. Nejen že je neočekávají, ale také se jim i vyhýbají. Neznamená to však, že muž nemůže pociťovat sexuální touhu. Pak nejvíce záleží na charakteru a osobnosti muže, a někdy i na vhodné příležitosti. Takovýchto mužů se rády ujmou jiné ženy, které vůbec neví o co jde, ale cítí příležitost získat muže pro sebe...
Někteří odborníci se domnívají, že tuto sexuální, ale lépe psychickou poruchu vyvolává především přítomnost muže u porodu a následný posttraumatický stav, který tento prožitek vyvolal. Tato souvislost však nikdy nebyla vědecky a hlavně přesvědčivě dokázána. Termín "Madonin komplex" zavedli do psychologie psychoanalytici, kteří jsou přesvědčeni o tom, že narození dítěte povýšilo v očích muže jeho ženu na matku - Madonu a proto že je pro něj dále "nedotknutelná". Je zvláštní, že muž, který tímto symptomem trpí, nedokáže vysvětlit důvody svého chování a odříkání se sexu se ženou, se kterou zplodil dítě. Někteří psychologové jsou názoru, že tento posttraumatický stav může mít důvod i ve špatném vztahu muže s jeho matkou. Objevuje se častěji u mužů, kteří měli chladnou a odtažitou matku, která jim dostatečně neprojevovala city. Tito muži si v dospělosti podvědomě hledají ženu podobnou matce. Hledají pak u ní city na úrovni mateřské lásky, které mu u vlastní matky nezažili. Problém nastává ve chvíli, kdy žena porodí dítě a podoba mezi matkou a rodičkou se sjednotí. Muž pak na ženu již nadále pohlíží pouze jako na ztělesnění své matky a s tou je samozřejmě jakýkoli sexuální kontakt vyloučený.
Mnoho párů udává, že si vyhovují ve všech ostatních oblastech - finance, péče o rodinu, výchova dětí, jen ta sexualita drhne. A tak to moc neřeší a pokud ano, tak většinou ne právě nejlépe, kdy si žena začne sex vynucovat. Čím více se však snaží, tím menší chuť má partner na sex a dochází k opačnému efektu. Bezpochyby je třeba spolu začít co nejdříve sexuálně žít. Prostě proto, že sexualita do párového soužití patří a je jedním z pilířů vztahu. Ale v této oblasti se musí postupovat velmi opatrně. Po malých krůčcích. Nejdříve je potřeba si uvědomit, že muž za svou ztrátu touhy nemůže. Je traumatizovaný a zlobit se na něj, že neprovozuje sex je totéž, jako se zlobit na člověka se zlomenýma nohama, že neběhá stovku. Je potřeba trpělivost a čas, který můžete vyplňovat drobnými něžnostmi.
U většiny párů se postupně intimní sbližování začne prohlubovat. Může to však trvat i delší dobu. Běžně tento stav trvá i půl roku a více. ˇČím je doba bez intimity delší, tím více je muž přesvědčen, že tento stav již zůstane trvalý. Postupem doby se trauma ze zážitku z porodu postupně snižuje a vzpomínky již nejsou tak konkrétní a barvité. Tehdy je možné počítat i s opětovným návratem k intimnímu životu. Muži, kteří "Madonin komplex" prodělali se však k účasti na dalšímu porodu jejich dítěte už nikdy neodhodlají. Stejně by to žádná rozumná žena nechtěla zažít znovu.
V případě, že se v páru "Madonin komplex" projeví, je vhodné navštívit psychologa nebo sexuologa, případně manželskou poradnu. Rada zkušených lékařů bude, aby jste nespěchali a nechali problém aby měl čas ustoupit. Trauma potřebuje čas než se otupí a ustoupí. Muž potřebuje znovu získat ztracené sebevědomí a přehodnotit svůj vztah ke své ženě. Do sexu nejde partnera nutit. Nemělo by to žádný smysl, protože problém není ve vztahu, lásce nebo v odporu k milování. Problém je v podvědomí a to nejde donutit k ústupkům. Platí však, že čas je nejlepší lékař a v případě "Madonina komplexu" to platí dvakrát. Jakmile se podaří problém překonat, sexuální život páru se vrátí do normálních zvyklostí.
Účast otců u porodu je módní záležitostí posledních let. Je proto otázkou, zda dnešní nuceni mužů, aby se porodů zúčastňovali, je na místě. Tradičně muž u porodu nikdy nebýval přítomen. Ženy dříve rodily doma a měly kolem sebe ve chvíli porodu kromě porodní báby, matku, tetičky, další ženy z rodiny a někdy i sousedky. Byla to bez nadsázky společenská událost a považovalo se to za povinnost, aby si ženy pomáhaly. Rodička tak vlastně na porod nebyla sama. Obklopena blízkými přivedla na svět dítě. Muž dítě viděl, až mu je porodní bába ukázala a na chvíli pak mohl vidět i rodičku, matku svého dítěte, která již na takovéto setkání byla ovšem náležitě upravena. To se ztratilo v okamžiku, kdy se porody začaly provádět v nemocnicích za přesně stanovených pravidel. Většina žen však porodní stres v nemocnici vnímá velmi těžce. Porod řídí neznámí lékaři, pomáhají neznámé sestry, naprosto chybí blízký člověk ale spíše ženského pohlaví. Pokud by u porodu na porodním sále byl někdo z blízkého okolí rodičky, bylo by jí lépe. Řešení v přítomnost budoucího otce u porodu se ukazuje že je podporou jen zdánlivě. Mnoho mužů porod až do konce "neustojí" a další trpí víc jak rodička. Jak je vidět, tak přítomnost muže, tedy osoby relativně nejbližší není až tak úžasným řešením. Případné možné následky na psychiku muže za jeho přítomnost u porodu rozhodně nestojí. Představa je to sice romantická, ale realita ukazuje, že tradiční vyloučení mužů od porodů je vlastně chránilo před možným traumatem "Madonina syndromu".
(AK)(Z)(L)